Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Třicet ozvěn Lásky | Měsíc s Božským Srdcem | 2026
Datum napsání:
04.06.2026
Třicet ozvěn Lásky ∼ Zamyšlení na 4. června
Srdce, které hledá ztracené
Kdo z vás, když má sto ovcí a jednou z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? › Lk 15, 4.Číselný údaj devadesát devět v nás často vyvolává pocit bezpečí a naprosté většiny. V matematice lidských vztahů a běžné logiky bychom možná řekli, že kvůli jedné ztracené ovci nestojí za to riskovat zbytek stáda. Boží srdce však neuvažuje v intencích chladné statistiky nebo přijatelných ztrát. Ježíšovo Srdce je srdcem pastýře, pro něhož má každé jedno jméno nevyčíslitelnou hodnotu. Když se ocitneme na scestí, když zabloudíme ve vlastních pochybnostech, chybách nebo bolesti, máme sklon věřit, že jsme pro Boha neviditelní. Myslíme si, že ve všem tom množství lidí na světě se naše osobní selhání ztratí, nebo že si ho Bůh raději nevšímá. Opak je ale pravdou.
Právě ve chvíli, kdy se cítíme nejvíce vzdálení, se Boží láska vydává na cestu. Božské Srdce nenechává člověka napospas jeho vlastní samotě. Nepokoj, který toto Srdce pociťuje, dokud není nalezen i ten poslední z nás, je tím nejčistším projevem milosrdenství. Bůh nečeká, až najdeme cestu zpátky sami, protože dobře ví, jak snadno v temnotě ztrácíme orientaci. On sám přichází do našich houštin, sestupuje do našich osobních propastí a volá nás jménem. Když nás najde, nevyčítá nám unavené nohy ani potrhané šaty. S nesmírnou něhou si nás bere na ramena a nese nás domů.
Tato láska je aktivní, vytrvalá a neúnavná. Nutí nás ptát se, jak my sami pohlížíme na ty, kteří se kolem nás ztratili. Často máme tendenci lidi odsuzovat, škatulkovat nebo nad nimi prostě mávnout rukou. Božské Srdce nás však učí zcela novému pohledu. Vybízí nás, abychom v každém člověku, který bloudí životem, viděli vzácný poklad, který stojí za to hledat. Pravá láska totiž nespočívá v tom, že zůstaneme v bezpečí uzavřeného kruhu spravedlivých, ale v ochotě vyjít ven, do nejistoty a nepohodlí, a nabídnout pomocnou ruku. Každý den dostáváme příležitost stát se prodlouženou paží tohoto hledajícího Srdce.
Nemusíme konat hrdinské skutky, stačí si všimnout někoho, kdo stojí na okraji, kdo prožívá svou vlastní tichou poušť, a darovat mu kousek svého času, zájmu nebo laskavého slova. Tím, že se učíme milovat jako On, uzdravujeme nejen druhé, ale i sami sebe, protože v oběti pro bližního se naše vlastní srdce stává prostornějším a lidštějším. Nechme se dnes prostoupit vědomím, že jsme hledáni a milováni bezpodmínečnou láskou, která se nikdy nevzdává, a nosme tuto naději dál do světa, který tak často bloudí ve tmě.“
Modlitba: Pane Ježíši, děkujeme ti, že tvé Božské Srdce nikdy nepřestává hledat ty z nás, kteří zabloudili. Prosíme tě, dej nám srdce vnímavé a odvahu opouštět své pohodlí, abychom dokázali s láskou a trpělivostí pomáhat všem, kdo kolem nás hledají cestu domů. Amen.
